Tak po dlouhé době mě něco přimělo něco napsat… TV soutěž Zlatý slavík – když jsem byl malý („za komančů“) jsme na něj koukali s rodiči každý rok (důvody jsou teď vedlejší). Letos jsem ho po delší době zase viděl. A co mě překvapilo, byl přihrublý, ale z duše (nás všech přizdisráčů) mluvící „projev“ Daniela Landy. Konečně se od roku 1989 k politické situaci narovinu ozval nějaký umělec!
Dlouho už přemýšlím, co s tím vším humusem můžeme udělat my, obyčejní, slušní lidi (kdo o mně pochybujete, pošlete mail…). Přece musí existovat způsob, jak ty defraudanty, blbce a ignoranty nahradit slušnými, myslícími a vnímavými bytostmi. Problém ale vidím částečně i v nás samých a čato si říkám, že český národ si své politiky zaslouží. Kdo z nás může říct:
- nikdy jsem nelhal,
- nikdy jsem si z práce neodnesl něco firemního,
- nikdy jsem nedohodil kšeft bráchovi,
- nikdy jsem nepřimhouřil oko nad chybou známého.
A ti nahoře jsou vesměs z nás tady dole. Začněme tedy u sebe, u našich dětí. Ty šmejdy nahoře teď asi rychle pryč nedostaneme, ale i jim jednou vyprší záruční doba a pokud je nahradí naše slušné děti, pak svět má naději.
PS: A co takhle defenestrace? Někdy i opakovaný vtip může být vtipný…
Vždyť to říkám už dávno – Hanus, Ty potřebuješ kiňďáky!!! :ooo